Imerzivní monoopera Francise Poulenca a Jeana Cocteaua.

Tato intimní lidská výpověď se zapsala do dějin opery jako vzácná ukázka minimalismu a absurdního dramatu. Opera představuje monodrama o ženě, která se ocitá na pokraji nervového zhroucení. Jde o mikroskopicky přesnou pitvu stavu mysli, hlasu, těla lidské bytosti, nacházející se uprostřed vztahového traumatu.

Francis Poulenc a Jean Cocteau zde vykreslují člověka a jeho zoufalou touhu po nesplnitelném skrze neosobní přístroj, telefon. Přístroj, ke kterému se tulíme, vysíláme na něj telepatická přání, aby konečně zazvonil, nebo se před ním zavíráme do tmavé komory, kde se ne něj snažíme zapomenout. V mnoha dimenzích a odstínech odkrývají křehkou psychiku ženy nejen v nejslabších momentech nejistoty, ale i na vlnách nejhlubší hysterie. Zoufalství prudce střídá troufalost, flirt střídá boj postavy se sebou. Na ploše 50 minut je divák v bytě hlavní protagonistky Elle vystaven smršti emocí a ve spojení s hudbou, scénografií a dalšími uměleckými složkami dostává možnost prožít srdcervoucí lidský příběh.