Koncert Morphing Harmony, který představí kompozice pro komorní orchestr, se zaměřuje na netradiční zacházení s orchestrální sazbou. Většina kompozic (kromě skladby Antona Weberna) využívá smyčcový orchestr jako těleso o mnoha sólistech. Skladatelé nehledají plný zvuk smyčců, ale pracují spíše s drobnokresbou jednotlivých nástrojů. Skladby Martina Klusáka a Marka Kopelenta spolu navzájem komunikují (ačkoliv se výrazově podstatně liší a dělí je od sebe 45 let) principem čtvrttónově „rozlaďované“ harmonie. Autoři pracují i s čistými souzvuky, které staví pomocí mikrointervalů do nových souvislostí. Skladba Jana Rybáře princip postupně se proměňující harmonie využívá také. Hustá smyčcová faktura tvoří jakési pozadí, nad které vystupují vždy sólové nástroje, což koresponduje se stejnojmenným obrazem Františka Kupky. Oproti tomu stručná symfonie Antona Weberna přináší drobnokresbu a na malé ploše vykresluje to, co jiní autoři sdělují na podstatně větších plochách (celá symfonie má jen 9 minut).