Existenciální horror o touze po vysvobození, které nikdy nepřijde.

Voodoo-kabbala-jukebox! Horror-shame-despair! This machine kills fascists!

Legenda z roku 2009 se vrací, Rain Dance verze 2.0! Konceptuální světelný design, v rámci kterého Jan Dörner používá jako filtry prázdné láhve od vína, které sám během představení vypije. Představení, které přineslo na scénu „selfie“ dva roky před tím, než se tento výraz stal slovem roku. Představení, které je celé analogové a multimediální. Představení, které bude vždy aktuální, neboť poukazuje na mnohé problémy světa. Představení, které se snaží vrátit svět do těch správných kolejí i za cenu černé magie, nebo cinkání na triangl.

V představení ani při jeho přípravě nebyl použit počítač ani žádné jiné přístroje založené na softwaru a obsahující integrované obvody.