Sólo tanečnice Jany Terekové rozvibruje sál pohybem, který je dynamicky propojen se současnou slovenskou poezií Zuzany Husarové a organickou, živě hranou elektronickou hudbou Josepha Champagnona. Tanečnice deformuje své tělo a pohyb. Poezie kouskuje realitu na drobné úvahy o její podstatě. Zrcadlo, nedokonalost, krása, lehkost. Magické vizuální momenty rozvibrovány v premise – jaké si půjčíš, zrcadlové, takové vrať … Choreografie a tanec: Jana Tereková

Simulácia potenciálnych scenárov,
plynúcich v kaskádach pod mestom.