A neříkej mi Maruško!
Autorský multimediální projekt – docu, rap, pohyb
26.března 1943 nacisté popravili stětím českou dívku, odbojářku Marii Kudeříkovou, která nikdy nikoho neprozradila, a naopak své krátké mládí obětovala skutečnému boji s nacistickou mocí, která se chystala pozřít svět.
Později její odvahu zneužila komunistická moc ke své propagandě a její čin byl zpolitizován.
Z toho důvodu, v roce 1990, byla pamětní deska, připomínající její odvahu, odmontována a skryta do městského depozitáře. Zpětně jsou přejmenovávány veřejné budovy, které nesly dříve její jméno…
Co to vypovídá o naší společnosti? Diváctvo prozkoumá široké konsekvence této události. Projekt je možná i sebeterapií pro samotné tvůrce, aby lidé nezůstali lhostejní. Emocionální rekonstrukce, retrospekce, s využitím syntetického jevištního tvaru. Dětství, rodina, láska, oběť, smrt – odkaz. Ztráta paměti. Zapomnění. Setkání umělců tří generací, kteří se pokusí rezonovat v časoprostoru a upozornit na to, jak nebezpečné je primitivní zjednodušování reality bez znalostí souvislostí. Ve středu dění ale zůstává nepochopitelně odhodlaná, vzdělaná dívka, která vrhá veškeré své duchovní i fyzické síly do reálného boje.
Kdyby Marie K. žila dnes, co by si o lidech myslela? Kým by byla Marie K. dnes? Inscenace se nechává inspirovat úryvky ze skutečných dopisů Marie K., které tajně psala v nacistickém vězení v době, kdy několik měsíců čekala na svou popravu.
Představení je vhodné pro diváky od 12 let.
Hrají
Kristýna Štarhová
Gabriela Pyšná
Hellwana
Tvůrčí tým
Námět: Kristýna Štarhová
a Pavel Šimák
Scénář: Pavel Šimák a kol.
Režie: Pavel Šimák
Choreografie:
Linda Caridad Fernandez Saez
Hudba: Hellwana a Adam Baňas
Hudební mastering a mix:
Jonáš Svoboda
Scéna a kostýmy:
Julie Ema Růžičková
Odborná konzultace:
Pavel Karous