Generační výpověď o svobodě, identitě a společenských očekáváních.

Inscenace se pohybuje na pomezí fyzického divadla a performance, přičemž čerpá inspiraci z improvizací tvůrčího týmu, filosofie Slavoje Žižeka a jeho knihy Požadujme nemožné. Dynamická, popkulturní a městská estetika je nedílnou součástí jejího jazyka – pohyb, slovo a energie herců a hereček se prolínají v neustálém kontaktu s publikem.

Je možné změnit svět společným úsilím? Stačí společný cíl? Nebo každý z nás požaduje něco jiného? Tvůrčí tým se prostřednictvím humoru, pohybu, hudby i odkazů na popkulturu dotýká témat feminismu, identity, společenských stereotypů či hledání stability v polarizovaném světě.

„Za prvé, nemám peníze. Za druhé, moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Za třetí, nesouhlasím sama se sebou a připravila jsem si projev! Zapomněla jsem ho.“