Histoire de la violence Édouarda Louise, autora autobiografických iniciačních novel, je především autentickým a přitom analytickým záznamem vlastního setkání s násilím. Jako ten, kdo přežil syrové znásilnění a pokus o vraždu, se odmítá identifikovat s definitivní nálepkou „oběť násilí“. Sám zažívá a současně popisuje posttraumatický stres, druhotnou viktimizaci a vlastní cestu ven z pasti.

Moje bolest, moje zranění, můj strach se staly materiálem, obsahem vyšetřování případu násilí, podkladem pro lékařskou zprávu, policejní zprávu; staly se soudní kauzou. Bylo tedy třeba z kauzy vytvořit literaturu, pevně uchopit vlastní příběh ve svých rukou, stát se hlavním aktérem skutečného vlastního příběhu. Z objektu násilí se změnit v subjekt vyprávění.

O autorovi
Édouard Louis (1992, narozen jako Eddy Belleguelle) je prozaik a sociolog pocházející z severofrancouzské Pikardie, autor pěti románů (v češtině – Konec Eddyho, v češtině – Dějiny násilí, Kdo zabil mého otce, Boje a proměny jedné ženy ).

Už jeho první kniha Konec Eddyho ho katapultovala mezi celosvětově nejčtenější autory mladé generace. Ve své tvorbě dává programově zaznít hlasem těch bez hlasu, využívá při tom vlastních zážitků a zkušeností z dospívání v prostředí zapomenutého vyloučeného regionu plného chudoby, rasismu, prekariátu, alkoholismu a násilí.

Ve druhém románu se vrací ke skutečným událostem Štědrého večera roku 2012, kdy musel ve svém pařížském bytě čelit sexuálnímu útoku od muže, kterého pozval k sobě domů. Poukazuje na kolotoč institucionálního násilí, kterému musí následně „jako oběť“ takového činu ještě dlouho čelit.

Podle románu Édouarda Louise Histoire de la violence
Copyright © 2016, Édouard Louis
všechna práva vyhrazena
poprvé vydalo Editions du Seuil v roce 2016